Závody
Letošní podzimní sezóna začala 10. září závody v Hradci Králové, které jsem musel vynechat. Kvůli různým zraněním a velmi teplému letu moji pejsci neměli natrénováno. My jsme odstartovali o týden později v pražské Divoké Šárce. Mladšího Rufa jsem nechal ještě stát, protože tento závod se netradičně jel na dvě kola během jednoho dne. To je pro psy fyzicky náročné a nechtěl jsem, aby si Ruf ze svého prvního závodu odnesl nějakou špatnou zkušenost.
S Tutti jsme nastoupili v kategorii bikejoring. První kolo závodu dlouhé 5,2km startovalo v 10:00. To druhé odstartovalo už v 14:00 a jelo se 2,4km. Po ranní etapě jsme byli první s náskokem 7,7s. Do druhého kola jsme startovali z prvního místa a ostatní psi nás pronásledovali. Nakonec jsme obsadili stříbrný stupínek, když nás předjel jen slovinský závodník Patrik Zupanic.I tak mam z umístění radost, protože po všech zdravotních komplikacích, které nás potkaly, jsem to opravdu nečekal.
Vroutek
První víkend v říjnu jsme jeli na závody do Vroutku v Krušných horách. Konal se zde sprintový závod na 5,3km a dvě kola – v sobotu a druhé v neděli. S Tutti jsme závodili v bikejoringu a Ruf nastoupil k svému prvnímu závodu v kategorii scooter (koloběžka).
Trať ve Vroutku byla krásná, členitá s pořádným kopcem kilometr před cílem. S Tutti jsme se rozeběhli a po prvním dni jsme si v nepříliš obsazeném závodě vyjeli průběžné první místo. To jsme si nakonec udrželi i po kole druhém. Další medaile pro nás. :-)
Scooter se ukázal jako velmi nabitá kategorie, kde startovalo hned několik velmi kvalitních závodníků s úspěchy i ze světových šampionátů. Ruf běžel velmi hezky, já pořádně zamakal a bronzova medaile nám jen o vlásek unikla. I tak jsem měl velkou radost, protože na svých prvních závodech Ruf běžel velmi dobře a s Tutti jsme triumfovali.
Červený Kostelec
O víkendu 15. 10. – 16. 10. se konaly již tradiční závody v Kostelci. Místní trať je poměrně rovinatá, avšak má několik náročných technických pasáží. Závodil jsem v kategorii scooter s Rufem a bikejoring s Tutti. Tutti nepředvedla moc přesvědčivý výkon, ale i tak jsme si vyjeli stříbrnou příčku. Ruf mi udělal radost o to větší. Vyrazil vpřed jako střela a trať dlouhou 5,4km proběhl nejrychleji ze všech s náskokem 2 minuty před druhým nejrychlejším závodníkem. V neděli svůj výkon Ruf zopakoval a i když ho v cílové rovince rozptýlilo několik diváků, svůj drtivý náskok jsme ještě zvýšili a vyhráli o více než 4 minuty.
Sprint na Hornabergu
Původně jsem chtěl tento závod vynechat a místo toho jet na Mistrovství Německa. Jenže viry byly proti a Rufa skolila viróza a střevní potíže. Musel skoro týden stát. Proto jsme zvolili variantu závodu v Čechách a vydali se do městečka Hory u Karlových Varů.
Místní pořadatelé připravili poměrně dlouhou (6,5km) trať v krásném prostředí plnou sjezdů, výjezdů, zatáček. Místo diváků podél trati postávala stáda skotu a já měl o adrenalin postaráno. Závodil jsem s Tutti na koloběžce a během závodu si říkal, hlavně ať ji nenapadne skočit mezi ty krávy...
Sobotní etapa mi však přichystala úplně jiný zážitek – od poloviny trati jsme jeli vedle úspěšně české závodnice a já se místo dloubáni na koloběžce smál na celé kolo. Martinu zradil zip a většinu trati jí padaly kalhoty. Pomoci jí, bohužel, až do cíle nebylo.V neděli Tutti předvedla nevyrovnaný výkon a my se propadli na třetí místo, ale s ohromným odstupem.
MR ČR Tři Studně
Tři Studně jsou už tradičním místem, kde se pořádají závody jak na podzim, tak v zimě. Závody tu mají výbornou organizaci a mezinárodní účast. I letos se závodu zúčastnily výpravy ze Slovenska a Polska
Místní trať dobře znám, jenže Ruf tu měl závodit poprvé. Proto jsem si s ním trať dlouhou 5,4km několikrát prošel, aby ji znal a přesně věděl, kde je jaká odbočka atd. Závod se jel tradičně na dvě kola. Před závodem jsem byl trochu nervózní, protože se zde již tradičně schází veliká konkurence a také to byla poslední ostrá zkouška před nadcházejícím mistrovstvím světa.
Ruf po oba dny běžel nádherně, ale ukázalo se jeho mládí a nevyzrálost. Oba dva dny v cílové rovince Ruf zpomalil a začal se rozhlížet po divácích v domnění, že už je v cíli. Ztratili jsme tak drahocenné vteřiny a v celkovém součtu nám třetí místo uteklo jen o 15s. Nebýt těch cílových rovinek!
MS Borken, Německo
Mistrovství světa je vždycky velká událost. To letošní bylo však historicky největším a jako takové bude zapsáno do Guinessovy knihy rekordů. Přes 600 závodníků a více než 3 000 psích atletů z celého světa se sešlo v německém Borkenu. Aby šlo organizačně takový počet závodníků zvládnout, startovalo se v kuse od osmi hodin ráno až do čtyř odpoledne, kdy se už pomalu začínalo smrákat.
Do německého Borkenu to je 700km a plni očekávání jsme se na cestu vydali již v úterý. Chtěli jsme mít dost času se důkladně seznámit s připravovanou tratí a také si ji projet. V Borkenu u hranic s Holandskem jsme nebyli zdaleka první závodníci a během středy dorazila snad většina závodníků. Celý Borken žil mistrovstvím a hotely ve městě i jeho okolí byly beznadějně obsazené.
Závody se konaly v lesoparku na okraji Borkenu, kde jsme využívali zázemí jezdeckého klubu i obřího party stanu, který organizátoři postavili uprostřed louky speciálně pro naše závody.
Po první obhlídce na mě trať udělala dobrý dojem, i když byla úplně jiná, než jsme si podle propozic představovali. Místo tvrdé rovné trati pro nás pořadatelé připravili trať plnou zatáček, těžkých pasáží s hlubokým pískem, výjezdů a sjezdů. Přesně ten typ tratí, které mám moc rád, ale příliš jsme je netrénovali. Větší překvapení však přišlo po tom, co jsme si tratě projeli na kole s GPS – můj kratší okruh pro koloběžku měl místo udávaných 4,5km téměř o 500m více a delší okruh pro kola, na který se připravovala má přítelkyně, byl delší o celý kilometr – 8,2km. Když trénujete se psem na určitou vzdálenost, takové prodloužení trati je nepříjemné. Závodní pes si během tréninku umí rozložit síly tak, aby mu vydržely během závodu, když mu však trať skokově prodloužíte, pes to nepozná a síly mu dojdou, takže ke konci v lepším případě zpomaluje, v horším zastaví úplně. Je tak na jezdci, aby se snažil od startu nasadit pomalejší tempo, aby pes vydržel, jenže to se v závodě, kde se hraje o desetiny vteřin, dělá složitě. Trať jsme měli všichni stejnou a bylo na nás se s ní poprat.
My jsme startovali těsně po desáté, kdy bylo naštěstí ještě poměrně chladno. Nemusel jsem se bát, že by se Ruf během závodu přehřál. S velkou pozornosti, neuvěřitelně upovídaným speakerem a spoustou fanoušků začalo v sobotu první kolo Mistrovství světa 2011.
My jsme vstali ještě za tmy a přítelkyně začala napájet Rufa a později i svého psa Skippyho, se kterým startovali až v poledne. Psi se musí napájet, aby měli v těle dostatek tekutin a dobře snášeli extrémní fyzickou zátěž při závodě. Ruf dostává pít třikrát, 3, 2 a 1 hodinu před startem. Hodiny do mého startu utekly díky všem přípravám, venčení, rozcvičce, poslední kontrole koloběžky poměrně rychle, ale já už jsem začínal cítit nervózní lechtání v žaludku. A je to tu – beru koloběžku, Rufa a společně s kamarádem, který mi na startu podrží Rufa, jdeme. V prostoru startu by se adrenalin smíšený s nervozitou dal krájet! Závodníci se protahují, nervózně pobíhají, psi kňučí a štěkají. Tak moc už chtějí běžet. Startuje se po 30s intervalech a my jedeme hned za výborným českým koloběžkářem Michalem Tobiáškem.
5…4…3…2…1…Vpřed! Ruf vyrazí jako střela, já se odrazím jako o život a za hlasitého povzbuzováni diváků i komentátora se řítíme k první zatáčce. Projíždíme ji bez brzdění, všechno klape jak má a odpočítávání dalšího závodníka zesílené reproduktory již skoro nevnímám. Následuje rychlý sled zatáček, esíčko, těžká pasáž s hlubokým pískem. Oba s Rufem makáme a v prvním stoupaní nevěřím svým očím: "Dojíždíme Tobiho, to je dobré, hodně dobré", pomyslím si. Makáme dál, nepříjemný sjezdík s pískem a na jeho konci zatáčka, paráda! Tobi je blíž a blíž, poslední zatáčka před cílovou rovinkou, už je slyšet vřava v cíli, objevují se první diváci a auta, vjíždíme do cílové rovinky na louce… A sakra, Ruf zvolňuje, začíná se rozhlížet. Snažím se ho povzbudit, ať ještě maká, zkouším ho znovu odstartovat a motivovat k poslednímu sprintu... Je to marné. Do cíle dorazíme lehkým poklusem. Nezbývá mi než Rufa trochu pokárat. Zastavuje se až když řeknu Stůj! Ne dřív. Ale je to jedno, ty drahocenné vteřiny mi to nevrátí. Nemůžu se na Rufa tak úplně zlobit. Je to mladý nezkušený pes a na takhle velkých závodech ještě nebyl. Atmosféra dělá divy se mnou natož pak s ním. Musíme to natrénovat.
Odpoledne se dívám do výsledků po prvním kole. Je to až k nevíře, jak veliká je zde konkurence. Díky slabému finiši jsme čtrnáctí a na první místo ztrácíme pouhých 40s. První tři mezi sebou mají pouhých 6s. Jen si to představte – 6s na 5km! To je jedna nedokonale projetá zatáčka, zaváhaní před odbočkou.
V neděli startujeme téměř ve stejný čas, ale počasí je úplně jiné. Je mlha a jen těsně nad nulou. Pro psy ideální a já doufám, že uvidím dobře na cestu. Stejně jako den předtím vstáváme za tmy, následuje tradiční rituál před startem a já už zase zapřahám Rufa ke koloběžce. Jsem překvapen, že po včerejšku německý speaker nechraptí, a to už slyším Funf…vier…tři…dva…jedna…vpřed! Vyrazíme jako včera, vše je bezchybné jen mne bude dnes pořádná zima na ruce. Už na prvním písčité rovince vidíme poláka Olgierda Tracze, který startoval před námi. Ruf běží na plné pecky a my se stále přibližujeme. Těsně před cílovou rovinkou jsme kousíček za ním a já doufám, že dnes Ruf už autogramy chtít rozdávat nebude. A taky že ne, do cíle dojíždíme v těsném závěsu za Olgierdem a já mám velikou radost. Rufa chválím, co můžu. Běžel skvěle.
Na výsledcích se dozvídám, že jsme běželi o zhruba 20s rychleji než v sobotu a poskočili jsme na jedenácté místo z 34. Hurá, a zároveň škoda té soboty. Mohli jsme být ještě lepší. Prvních pět míst připadlo Skandinávcům a mně nezbývá, než před nimi a jejich psy smeknout.
Mistrovské závody byly pro mě neuvěřitelnou zkušeností. V Čechách není bohužel zvykem mít tak veliké publikum. Jenže, kde se sejde několik tisíc psů a ti nejlepší závodníci z celého světa. Díky těmto závodům vím, kde máme s Rufem slabiny a také jsem se dozvěděl několik nových tréninkových postupů. Zkusím je zařadit a uvidíme. Věřím v Rufa a v jeho talent, vždyť Mistrovství světa 2011 byly teprve jeho čtvrté závody.
