ODVAHA POMÁHAT je dlouhodobý projekt vzniklý se záměrem každoročně reflektovat odvážné činy občanů, a podpořit a zviditelnit tak význam vzájemné pomoci a společenské soudržnosti. V těchto dnech vzniká v rámci projektu Odvaha pomáhat unikátní charitativní kalendář, zaměřený na podporu hasičských sborů. Je prvním projektem občanského sdružení Talentum&Fidentia, které chce podporovat odvážné a talentované lidi. Tento rok se věnuje tématu pomoci a záchrany lidských životů. Protože chceme pomoci dobré věci, převzali jsme nad projektem patronát.
Cílem projektu „Odvaha pomáhat“ je představit široké veřejnosti občany naší republiky, kteří dobrovolně pomáhali při bleskových povodních v letošním roce, a najít dobrý způsob, jak těmto lidem veřejně poděkovat za jejich činy a zároveň si připomenout dopad povodní na život v postižených oblastech a skutečnost, že tyto oblasti pomoc stále potřebují.
Forma charitativního kalendáře v sobě spojuje mnoho možností:
- Atraktivitu pro širokou veřejnost
- Zvýšení povědomí o potřebě vzájemné pomoci a společenské soudržnosti, reflexe osobních možností každého z nás
- Rozkrytí anonymity tématu – konkrétní příběhy, lidé, obraz, prožitek…
- Živé propojení rozmanitých oblastí lidských činností – svět dobrovolných hasičských sdružení, spolků a jednot, svět celebrit a médií…
Působivost kalendáře vytváří především sedm uměleckých fotografií českého fotografa Bohouše Pospíšila. Snímky jsou pořizovány v exteriérech, na šesti stránkách kalendáře se objeví vždy jeden hasičský sbor a jedna ze známých osobností - Pavlína Němcová, Dara Rolins, Jana Doleželová, Helena Zeťová,Iva Pazderková, Tereza Budková. Na titulní straně pózuje Lou Fanánek Hagen jako Charlie z filmu Charlieho andílci, obklopený šesti krásnými ženami. Jednotlivé strany kalendáře představí jednotlivé hasičské organizace.
Podpořte projekt koupí charitativního kalendáře
Důležité je mít tolerantní partnerku
Pětačtyřicetičlenný sbor dobrovolných hasičů z Benešova nad Ploučnicí letos čekají oslavy. Od jeho založení totiž uplyne 135 roků. Ten loňský ovšem patřil kvůli bleskové červnové povodni určitě k těm nejtěžším.
Místní dobrovolníci berou svou práci jako koníček. Pobaví vás hned při otázce, co všechno obnáší být hasičem. „Důležité je mít hodně tolerantní přítelkyni či partnerku, od kterých nesmí čas od času vadit slova ,to už zase táhneš do té hasičárny´?“ usmívá se Miroslav Buchta. „Taky musíme techniku a sebe udržovat v provozuschopném stavu, i když s tou technikou je to občas nadlidský výkon,“ pokračuje ve vtipné odpovědi.
Loňské povodně jsou však vážnější téma. Jak říká Buchta, velká voda se dobrovolných hasičů z Benešova dotkla většinou dvakrát. Ať už jako těch, kdo proti ní bojují, tak občanů. Tedy těch, komu v civilu ublížila. „Během krizových dnů, které začínaly v sedm ráno a končily po setmění, jsme provedli několik desítek zásahů. Ať už odčerpávání vody, dekontaminace komunikací či hledání pohřešované osoby,“ vypočítává Buchta.
I když už tu jednu povodeň v roce 2002 zažili, ta loňská byla jiná. Především bleskovou rychlostí a silou. „Přes veškeré problémy jsme byli připraveni a vodu mnohdy jen za pomoci seker a háků zvládli,“ pokračuje Miroslav Buchta. Kvůli velké síle povodňové vlny pracovali hasiči ve třech skupinách, aby pomáhali tam, kde to bylo zrovna nejdůležitější.
I díky tomu se jim podařilo zachránit muže z rozvodněné říčky Bystrá. Šlo o každou vteřinu, hrozilo mu utopení. „Několik mých kolegů jištěných lany se pro něj bez sebemenšího zaváhání vrhlo. Po několika krušných chvílích jej dostali z řeky do bezpečí,“ popisuje Buchta.
Pro někoho to možná zní jako bláznovství, ale dobrovolní hasiči z Benešova nad Ploučnicí by se do rozbouřeného toku vrhli znovu, kdyby šlo někomu o život. „Když se vám podaří zachránit člověka v nouzi, je to ta nejúžasnější věc. A nevadí, jestli z toho vylezeme s odřeninami, osmahlí od plamenů a nasáklí kouřem. Pokud to bude situace vyžadovat, půjdeme do toho zase se stejným nadšením.“
Rok založení: 1875
Počet členů: 45
Největší odměna? Včasná záchrana lidí
V sobotu 4. července roku 2009 zasáhla jako řadu jiných obcí v Ústeckém kraji blesková povodeň i Horní Habartice. Do akce se ihned zapojil i sbor místních dobrovolných hasičů, který tu funguje od roku 1877.
„Letošní povodně byly už třetí, u nichž jsme zasahovali. Ale byla to ta nejhorší zkouška,“ vzpomíná místostarosta Habartic a místní dobrovolný hasič Ladislav Donát. „Především z toho důvodu, že byly v naší obci a prožili jsme je od začátku do konce,“ dodává jedním dechem.
Kromě majetku museli totiž zachraňovat i lidské životy. A velmi často se do nebezpečí dostali i oni sami. Připouštěli jste si to při akci? „Během zásahu o tom není čas přemýšlet a vždy po zásahu z toho máme všichni dobrý pocit,“ nabízí Donát jasnou a uvěřitelnou odpověď.
S otázkou na nejsilnější příběh, který si habartičtí hasiči z povodní pamatují, tu příliš nepochodíte. „Pro nás byl každý zásah při povodních ojedinělý. Největší odměnou pro nás byla včasná záchrana lidí uvězněných v domech a obklíčených záplavovou vlnou. A taky to, že nebyl zmařen žádný lidský život a že lidé se na nás spoléhali,“ vypočítává Donát.
Po vyčerpávajících výkonech přišla druhá směna – tři týdny v kuse od osmi ráno do devíti do večera pomáhali odstraňovat povodňové škody. Odčerpávali vodu ze zaplavených sklepů nebo uklízeli zahrady a veřejná prostranství. „Fyzicky jsme byli připraveni dostatečně,“ vysvětluje Donát.
Jak po takové zkušenosti dobrovolní hasiči hodnotí svou práci? „Je to pro mě poslání i koníček,“ odpovídá
Ladislav Donát. Co všechno obnáší? „Spoustu soukromého času, fyzickou a psychickou zátěž.“ Největší uznání pro sbor dobrovolných hasičů z Horních Habartic za výkony při povodni bylo poděkování a vděk lidí z obce.
Rok založení: 1877
Počet členů: 57
Nejšťastnější jsme, když nám lidé řeknou „děkuju“
Na rok 2009 se v moravských Hustopečích nad Bečvou těšili dlouho dopředu. Zdejší sbor dobrovolných hasičů totiž plánoval oslavy 125. výročí svého založení. Příroda si však připravila vlastní program.
„Někteří z nás pamatují povodně z roku 1997 a říkali si, že nic horšího již asi nebude,“ uvažuje velitel hustopečských dobrovolníků Leopold Pavlík. „Ale i pro nás, hasiče, to znamenalo něco nového. Zjistili jsme, že se dá pořád něco zlepšovat,“ pokračuje.
A jak to tu tedy od středy 24. června loňského roku vypadalo? „Od první chvíle, kdy se začínaly projevovat příznaky ,větší vody´, jsme měli vyhlášenou povodňovou aktivitu. Začínali jsme přečerpáváním přitékající vody mimo ohrožené objekty a ve spolupráci s profesionály jsme zachraňovali a evakuovali ohrožené osoby,“ popisuje Pavlík tehdejší události. Dalších sedm dnů pak prováděli odklízecí práce. Dokonce ještě v polovině října, kdy do Česka dorazila zima, neměli hustopečtí hasiči hotovo. Museli opakovaně odčerpávat znečištěné studny.
Nemáte po tak dlouhé šichtě chuť s touhle neplacenou profesí skončit? „Většina z nás byla vychována našimi dědy a tatínky, babičkami a maminkami k tomu, abychom si navzájem pomáhali. S tím, že nikdo z nás neví, kdy bude sám pomoc potřebovat,“ má jasno velitel Pavlík.
I z těchto slov je jasné, že dobrovolníci z Hustopečí to nedělají jen pro dobrý pocit z povedené práce. „I když musí hasič přemýšlet, za jakékoliv situace se ze všeho nejdřív snaží pomoci,“ reaguje Pavlík.
A proto, jako ostatně všichni dobrovolní hasiči, nedělají svou práci jen pro nějaké odměny nebo slova chvály. Mnohem důležitější je pro ně vidět a pochopit, že někomu v nouzi skutečně pomohli nebo dokonce zachránili život. „Možná to bude asi znít ješitně, ovšem my, hasiči, vždy budeme nejšťastnější, když nám lidé za každou i malinkou pomoc řeknou ,děkuji´,“ souhlasí velitel Leopold Pavlík.
Rok založení: 1884
Počet členů: 119
Společně vypitý kalíšek slivovice je nejlepší uznání
Děti z obce Poruba v Olomouckém kraji už sice odpočítávaly poslední hodiny do začátku letních prázdnin, jejich taťkové ve sboru dobrovolných hasičů ale měli plné ruce práce. Ve středu 25. a čtvrtek 26. června 2009 tu kulminovala povodňová vlna.
„Sbor založili naši předci v duchu hesla,Bohu ku slávě, člověku ku pomoci´ v roce 1927,“ seznamuje s historií zdejší dobrovolné hasičské organizace její starosta Milan Cvešper. V obci se stará nejen o bezpečnost, ale organizuje i tradiční hasičské hody nebo třeba výlety. „Máme navíc skupinu osmi mužů, kteří jsou v rámci integrovaného záchranného systému připraveni zasáhnout. A to nepřetržitě,“ přidává Cvešper.
Letos od 24. června jich však v pohotovosti muselo být daleko víc. Porubu zasáhly povodně. První dva dny se hasiči starali o záchranu osob a evakuaci majetku, do 27. června pak měli na starosti uklízení povodňových škod.
Kterou událost máte s červnovými povodněmi nejvíc spojenou? „V nočních hodinách při kulminaci povodně jsme museli evakuovat starší paní. Protože jsme neměli k dispozici vhodnou techniku, museli se tři hasiči k domu dostat pěšky,“ vypráví Milan Cvešper. „Byl tu silný proud, voda sahala do půl těla. Muži se tak drželi kolem pasu a krok po kroku šli proti proudu. Po dvaceti metrech náročného brodění se dostali do zatopeného domu, kde už na ně 75letá žena netrpělivě čekala. Během srdečného děkování hasiči povynášeli cennější majetek mimo dosah vody. Až přijel silný traktoru, který byl schopen překonat odpor vody, hasiči paní vynesli na rukou do jeho kabiny,“ zakončuje Cvešper silnou vzpomínku.
Po takové zkušenosti je zajímavé, že většina jeho kolegů prý bere post dobrovolného hasiče jen jako volnočasovou aktivitu. A tak se ptám jinak. Co je největším uznáním za to, když se vám někoho podaří zachránit? „Zaplať Pánbůh, tolik mezních situací zatím nebylo,“ usmívá se Cvešper. „Nejlepší odměna pro dobrovolného hasiče po zásahu je upřímné poděkování a společně vypitý kalíšek domácí slivovice. Pak se u každého dostaví pocit dobře odvedené práce.“
Rok založení: 1927
Počet členů: 68
Evakuace ročního dítěte byl velký zážitek
Obyvatelé a dobrovolní hasiči z Malenic jsou na povodně „zvyklí“. Velká voda se přes jejich obec přehnala už několikrát. „Přestože to v loňském červnu byla velká zkouška, měli jsme už zkušenosti z roku 2002,“ vysvětluje hasič Oto Švehla.
Vzpomínky na velkou vodu z roku 2009 jsou však samozřejmě nejčerstvější. Přívalová vlna tu přišla 27. června. V den, kdy měla místní jednotka hasičů úplně jiné starosti. Organizovala brigádu na úklid nebezpečných a objemných odpadů. Když jim práce skončila, přišel v osm večer šok. Kvůli přívalovým dešťům začala nebezpečně rychle stoupat voda v řece a došlo k sesuvu půdy na příjezdové cesty do Malenic. „Od té chvíle jme měli nepřetržitou pohotovost se zásahy. Stavěli jme protipovodňové bariéry, odčerpávali vodu ze zaplavených domů a studní, evakuovali osoby ze zatopených míst a odstraňovali následky povodně,“ vzpomíná na poslední červnovou sobotu Švehla.
Práce šla dobře od ruky paradoxně proto, že Malenice si povodně zažily už několikrát. Díky tomu jsou zdejší dobrovolní hasiči dobře vybaveni a připraveni. Voda však byla hodně nebezpečná, a tak jim přijely na pomoc i sbory z okolních vesnic Černětic a Čestic. „Nejčastěji jsme odčerpávali vodu ze zatopených objektů a připravovali pytle s pískem,“ popisuje Oto Švehla „povodňovou směnu“.
Kromě toho však stihli i několik záchranných akcí. Na kterou si pamatujete nejvíc? „Evakuace rodiny s ročním dítětem ve tři hodiny ráno z bezprostřední blízkosti rozvodněné řeky, kde jsme stáli po pás ve vodě, byla i pro silné nátury velkým zážitkem,“ reaguje Švehla.
Těžko říct, jestli si v takových okamžicích hasiči uvědomují nebezpečí, které podstupují. „Stojí nám to za to. A pocity? Hlavně že vše dobře dopadne a nikdo se nezraní.“
A stejně to dobrovolníci z Malenic mají i s uznáním. Nejvíc si cení vděku těch, kterým pomůžou nebo dokonce zachrání život. „Samozřejmě si hodně vážíme poděkování pana starosty a Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, ale nejvíce nás potěšilo poděkování od těch, kterým jsme pomohli,“ souhlasí za celý sbor Oto Švehla.
Rok založení: 1897
Počet členů: 80
Profesionální čest, které se všechno podřizuje
V Ženklavě na Novojičínsku už sice zažili obrovské povodně v roce 1997, ale ty z konce loňského června byly daleko horší. „Voda byla rychlá, přívalová a dravá,“ tvrdí Miroslav Černoch.
Ten v současnosti šéfuje místnímu 43člennému sboru dobrovolných hasičů, který loni v listopadu oslavil 130 let fungování. Jako všude jinde se i tady hasiči kromě zachraňování starají o kulturní akce v obci. Ve středu 24. června 2009 však nebyl na žádné radovánky čas. Přišla blesková povodeň. „Obec nebyla nijak varována. Bylo to, jako když vás někdo do vody hodí,“ přirovnává Černoch.
Ve čtvrt na osm večer jim začal povodňový zásah, který trval skoro 24 hodin. Během dlouhé noci byl hlavní úkol jasný – záchrana a evakuace lidí do bezpečí. Hned první akce si ale pro hasiče připravila velké nebezpečí. „Šlo o záchranu řidiče, který si myslel, že auto má větší cenu než život,“ říká Miroslav Černoch. Sílící proud vody muže v autě uvěznil. Nyní přišla chvíle pro dobrovolné hasiče.
„Naším vozidlem jsme nacouvali před osobák, aby se snížila hladina protékající vody. Řidič tak mohl otevřít boční okno a přivázat se na hozené lano. Pak jsme ho vytáhli do bezpečí,“ popisuje Černoch. Pár sekund po vyjetí hasičů z vody plovoucí kameny a další předměty osobní auto rychle zdevastovaly.
Vzpomínáte si, jak vám bylo, když se vám záchrana podařila? „Každý to prožívá jinak, ale určitě je to příjemný pocit,“ uvažuje Miroslav Černoch.
Až do začátku července pak dobrovolní hasiči v Ženklavě pomáhali s odklizením povodňových škod a návratu obce k normálnímu životu. Po takhle dlouhé a náročné zkušenosti bych rád věděl, jak zdejší hasiči berou svou práci. „Lidé svou činnost v jednotce, tedy pomáhat ostatním občanům, považují za své poslání,“ odpovídá Černoch.
Ženklavští hasiči tedy mají svou práci jako volnočasovou aktivitu nebo zájmovou činnost, ale v některých okamžicích, jako byly ty na konci loňského června, jde všechno ostatní stranou. Velitel Miroslav Černoch v tom má jasno: „Jedná o profesionální čest, které se vše podřizuje.“
Rok založení: 1879
Počet členů: 43
