Akciový index můžeme definovat jako souhrnný ukazatel vývoje cen akcií v rámci určitého akciového trhu nebo konkrétního tržního segmentu. Pro zahrnutí do indexu musí tedy akciové tituly splňovat společné charakteristiky - např. výši tržní kapitalizace či výši základního jmění, obchodování na stejném trhu nebo ve stejném odvětví.

Představme si, že by akciové indexy vůbec neexistovaly. Pokud by chtěl investor znát situaci na trhu, musel by sledovat vývoj všech akciových titulů, což by bylo jistě velmi nepraktické a zdlouhavé. Hodnota akciového indexu však obchodníkům okamžitě prozradí, jak se vyvíjí obchodování jednotlivých akcií, které jsou v indexu zastoupeny. Lze si tak udělat ihned obrázek o tom, zda je nálada na daném trhu optimistická nebo naopak převažuje negativní sentiment.

Indexy se velmi často využívají také při srovnávání vývoje ekonomik různých států či jednotlivých odvětví, která zastupují. Investorům slouží index jako porovnávací báze (tzv. benchmark) při posouzení výkonnosti určitého podílového fondu či portfolia. Na základě tohoto srovnání lze velmi jednoduše zjistit, jak úspěšný správce jeho majetku ve skutečnosti je.

Historie akciových indexů sahá daleko do minulosti. Například index Dow Jones Industrial Average (DJIA) se začal počítat již v roce 1896, počátky indexu Standard & Poor’s 500 lze najít již ve 20. letech minulého století (v té době jako S&P 90), v roce 1957 dostal tento index svou aktuální podobu, která zahrnuje kalkulaci 500 akciových titulů předních amerických firem.

Samotné složení jednotlivých akciových indexů však rozhodně není neměnné a vyvíjí se podle situace v ekonomice a s tím spojeným dopadem na jednotlivé společnosti. Některé firmy mohou být vlivem nepříznivých okolností nuceny ukončit svou činnost, jiné zase mohou provést akvizici konkurenční společnosti nebo být součástí fúze několika podniků. Tyto a mnohé další okolnosti mají vliv na změnu tržní kapitalizace firem a potažmo tak i na jejich váhu v příslušném indexu.

Výpočet hodnoty indexů se provádí několika způsoby, přičemž nejčastěji se jedná o dva následující:

• cenově vážené indexy – hodnota je stanovena pouze na základě ceny akcií společností, které jsou do příslušného indexu zahrnuty. Čím vyšší tedy bude cena jednotlivých akciových titulů, tím vyšší bude jejich vliv na výslednou hodnotu indexu, objem obchodovaných akcií tedy pro výsledný výpočet nehraje roli. Touto metodou je kalkulován např. index Dow Jones Industrial Average.
• hodnotově vážené indexy – v tomto případě zahrnuje výpočet hodnoty indexu mimo ceny také objem akcií společnosti v oběhu. To znamená, že akcie takových společností, které emitovaly větší množství akcií, mají na hodnotu indexu daleko větší vliv než akcie firem, jejichž cena akcií je sice výrazně vyšší, avšak nedosahují tak vysoké tržní kapitalizace. Výsledná hodnota má tedy větší vypovídací schopnost než v případě cenového indexu, a proto není divu, že existuje daleko více indexů, které jsou kalkulovány právě touto metodou. Jedná se např. o indexy Standard & Poor’s 500, Nasdaq Composite či německý DAX.

Mimo tyto nejobvyklejší metody výpočtu se někdy můžeme setkat s tzv. stejně váženým indexem, kde má každá akcie stejnou váhu na výpočet celkové hodnoty indexu. Tento postup ale není příliš rozšířený.

Kalkulace akciových indexů probíhá ve velmi krátkých časových intervalech (15 sekund – 1 minuta), nastavení frekvence pro výpočet je plně v režii příslušné burzy